Těšitelky ve světě
$("#s1").cycle({
fx: "fade",
speed: 2000
});
Slovensko
Do Handlové na Slovensku přišli první sestry Těšitelky v roku 1949. Ošetřovaly nemocné v rodinách. Jejich působení však bylo brzo - v padesátém roce - násilně přerušeno.
Historie Kongregace na Slovensku pokračuje v roce 1969 díky sestře Kristině Gáboríkové. Matka Marta, přes léta vězení neztrácí odvahu riskovat pro Boží království a podpoří myšlenku začít působit na Slovensku. V roce 1971 se tady koná první obláčka při níž jsou do Kongregace přijaty čtyři sestry. Navzdory totalitnímu pronásledování byla duchovní aktivita bratislavské komunity velmi živá a sester přibývalo. Vydává se zde náboženská literatura, setkávají se zde bohoslovci, podporují se pronásledovaní kněží, tajně se vyučuje náboženství. Sestry chodí do zaměstnání v civilu, ale doma vedou řeholní život se vším, co k němu patří. V roce 1991 je zřízena slovenská provincie Kongregace sester Těšitelek.
V současnosti jsou na Slovensku čtyři řeholní komunity tvořené převážně mladými sestrami. Působí v nemocnicích, v hospici, v agenturách domácí ošetřovatelské péče, v ústavech pro postižené děti a katechizují.
Součástí apoštolátu sester je také duchovní vedení členů Laického společenství Těšitelů a Těšitelek Božského Srdce Ježíšova, které čítá již více než pět set členů v mnoha místních společenstvích.
Argentina
Dům Kongregace v Argentinském městě Rosario byl založen v roce 1948 sestrou M. Anežkou a sestrou Filipou, které naší krajinu opustili ještě legálně. Když viděli obrovskou potřebu sester a možnosti svobodného působení kongregace v této zemi, požádali generální představenou o další sestry. Ta jim sice chtěla vyhovět a určila pro toto poslání tři sestry, ty však už povolení k vycestování nedostaly. V květnu 1950 opouštějí sestry Pelágie, Lucie a Fabiána proto zem ilegálně za velmi dramatických podmínek. Po půl roce čekání ve Švýcarsku se jim konečně podaří získat potřebná víza a odcestovat. V Argentině je nadšeně přivítají obě sestry ale také extrémní chudoba a drsné podnebí, před kterým vetchá chatrč vůbec nechrání. Sestra Lucie onemocněla tuberkulózou kostí a sestry Pelagie a Fabiana se rozhodly odejít do Texasu, kde již žila sestra Pavla, která také emigrovala. Jejich krátký pobyt v Argentině však nebyl zbytečný. Sestra Anežka nemohla přijímat kandidátky, které chtěly vstoupit do Kongregace, pokud v komunitě nebudou alespoň čtyři sestry. Ta překážka jejich příchodem padla. Život radikálního následování Krista a služba těm nejubožejším přitáhla několik dívek, které se staly sestrami Kongregace a zanechaly ohromné dílo na poli apoštolátu i charitativní činnosti. Když sestra Anežka onemocněla, vrátila se do Rosaria sestra Pelágie, která společenství vedla až do roku 2005.
Argentinskou komunitu tvoří nyní už jenom domorodé sestry. Působí mezi chudými na periferii dvoumilionového města Rosario. Mezi jejich klienty jsou i nemocní na AIDS a jejich příbuzní. Dům sester je také místem exercicií a duchovních setkání věřících, hlavně studentů.