$("#s1").cycle({
fx: "fade",
speed: 2000
});
Smír
Sestry Těšitelky obětují celý svůj život, zvláště pak své kříže a těžkosti, vše, co je zarmucuje a pokořuje, s úmyslem podávat smír - náhradu za hříchy a napomáhat tak obrácení hříšníků. Vycházejí z víry, že věřící mohou tajemným způsobem spolupracovat na vykupitelském díle Kristově a svými oběťmi z lásky přinesenými přivlastňovat milosti vykoupení svým bratřím. Snaží se celým životem tajemně pokračovat ve vznešené smírné oběti kalvarské, "doplňujíce na svém těle to, co zůstává z útrap Kristových pro jeho tělo, kterým je Církev." (Kol 1,24) Neprosí o zvláštní kříže, nýbrž chtějí přijímat všechna tělesná i duševní utrpení, které na ně Boží Prozřetelnost sešle, odevzdaně, ba radostně. Učení Církve o smíru nacházíme v encyklice Miserentissimus Redemptor. Papež Pius XI. poukazuje zde na nestvořenou Lásku, která je lidským zapomenutím zanedbávána a urážena: "Takto učiněné bezpráví se musí napravit. Tomu říkáme smír." Smírná oběť Ježíše Krista je darem Otcovým lidstvu ale i darem lidstva Otci. Člověk nemá již dalších darů, které by mohl přinést. Dokonalá Kristova oběť byla jednou navždy podaná. Úkolem křesťanů je s ní se spojit a obětovat se Bohu, dát se do služeb druhých. "Všichni máme k chválám a smíru, které Kristus jménem hříšníků přináší Bohu, připojit své vlastní chvály a svůj vlastní smír." V této výzvě adresované všem křesťanům nacházejí sestry Těšitelky specifické naplnění svého povolání.
Nedílným prvkem spirituality Kongregace je modlitba za potřeby Církve i světa, za všechny své bratry a sestry, hlavně však za lidi od Boha vzdálené a za umírající. Sestry poznávají v bolestném volání proroka hlas Boží, který se obrací i na ně: „Hledal jsem mezi nimi muže, který by zazdíval zeď a postavil se v trhlině před mou tvář za tuto zemi, abych ji neuvrhl do zkázy“ a s velkou bolestí dodává, „ale nenašel jsem“ (Ez 22,30). Smír zrcadlí v sobě lásku k člověku a ochotu brát na sebe břemena jedni druhých (srov. Ga 6,2). Zpovědník a duchovní vůdce sv. otce Pia mu jednou řekl: "... měj v úctě své mučednictví, je to jedna z nejkrásnějších forem lásky a bratrské solidarity. Netrpěl snad Ježíš podobným způsobem za vykoupení světa?“ "Žijte v lásce tak, jako i Kristus miluje nás a vydal sebe sama Bohu za nás jako dar a oběť líbezné vůně" (Ef 5.2) Utrpení spravedlivých je spásou dějin. (Hilty)
Útěcha trpícího Spasitele
Jako vyplývá již z názvu, posláním sester Těšitelek je být útěchou Ježíšova trpícího Srdce. Ježíš je teď již ve své slávě a netrpí, věříme však, že ve chvílích své agonie na Olivetské hoře a na kříži věděl o duších, které s ním jednou budou spolucítit. Jako největší bolest Ježíšovi působila ztráta nesmrtelných duší, tak útěchou mu působí ti, kdo čerpají s vírou z pramenů spásy a usilují k nim přivádět své bližní. Ježíš je také mysticky přítomen v každém trpícím a opuštěném člověku. Sestry Těšitelky se tedy snaží být nablízku a zmírňovat každou formu bídy lidí jím svěřených. Chceme mít soucit s Pánem Ježíšem nasyceným potupami a utrpením a těšit ho podle svých slabých sil. (Pius XI.) Náš jediný cíl musí být dělat Bohu radost. (sv. Terezie z Lisieux)
Úcta Božského Srdce Ježíšova
Boží zjevení nám odhaluje, že Bůh miluje člověka a přeje si jeho časné dobro i věčnou spásu. Není snad vtělení jeho Syna a jeho smrt na kříži nejjasnějším poselstvím lásky? Ctít si Ježíšovo Srdce, znamená této lásce věřit a tím najít bezpečnou cestu odpuštění a smíření s Bohem i s lidmi. Úctou Ježíšova Srdce chtějí sestry Těšitelky přijmout postoj lásky, kterou má Ježíš k lidem. Tato láska usiluje o spásu všech, proto se stává smírnou obětí na kříži. K úctě Ježíšova Srdce - viditelného znamení Božího milosrdenství - se sestry snaží přivádět také lidi, o které pečují. Zakoušejte Boží lásku při pohledu na Ježíšovo probodené Srdce. (Benedikt XVI.) Pohleďte, dnes se našim zrakům představuje božské znamení, oznamující požehnání: nejsvětější Srdce Ježíšovo..., jež v jasném lesku září mezi plameny. V toto znamení je třeba vložit všechnu naději: od něho vyprošovat a očekávat záchranu lidstva. (Lev XIII.)
Zachovávání evangelijních rad
Skládáním řeholních slibů chudoby, čistoty a poslušnosti se sestry zavazují k následování Krista, Dobrého Pastýře dávajícího život za své ovce. Smyslem slibů je nasměrovat touhy lidského srdce k Bohu, který je nejvyšším dobrem a pramenem štěstí. Součástí skládání slibů v Kongregaci sester Těšitelek je zasvěcení se Srdci Ježíšovu jako oběť smíru. "Skládáním slibů vstupuje Těšitelka na Kalvárii - vniká do tajemství kříže a učí se s odevzdaností své utrpení snášet; zcela zapomínat na sebe a žít jedině ukřižovanému Spasiteli. (Výklad stanov)
Sestry Těšitelky obětují celý svůj život, zvláště pak své kříže a těžkosti, vše, co je zarmucuje a pokořuje, s úmyslem podávat smír - náhradu za hříchy a napomáhat tak obrácení hříšníků. Vycházejí z víry, že věřící mohou tajemným způsobem spolupracovat na vykupitelském díle Kristově a svými oběťmi z lásky přinesenými přivlastňovat milosti vykoupení svým bratřím. Snaží se celým životem tajemně pokračovat ve vznešené smírné oběti kalvarské, "doplňujíce na svém těle to, co zůstává z útrap Kristových pro jeho tělo, kterým je Církev." (Kol 1,24) Neprosí o zvláštní kříže, nýbrž chtějí přijímat všechna tělesná i duševní utrpení, které na ně Boží Prozřetelnost sešle, odevzdaně, ba radostně. Učení Církve o smíru nacházíme v encyklice Miserentissimus Redemptor. Papež Pius XI. poukazuje zde na nestvořenou Lásku, která je lidským zapomenutím zanedbávána a urážena: "Takto učiněné bezpráví se musí napravit. Tomu říkáme smír." Smírná oběť Ježíše Krista je darem Otcovým lidstvu ale i darem lidstva Otci. Člověk nemá již dalších darů, které by mohl přinést. Dokonalá Kristova oběť byla jednou navždy podaná. Úkolem křesťanů je s ní se spojit a obětovat se Bohu, dát se do služeb druhých. "Všichni máme k chválám a smíru, které Kristus jménem hříšníků přináší Bohu, připojit své vlastní chvály a svůj vlastní smír." V této výzvě adresované všem křesťanům nacházejí sestry Těšitelky specifické naplnění svého povolání. 
Nedílným prvkem spirituality Kongregace je modlitba za potřeby Církve i světa, za všechny své bratry a sestry, hlavně však za lidi od Boha vzdálené a za umírající. Sestry poznávají v bolestném volání proroka hlas Boží, který se obrací i na ně: „Hledal jsem mezi nimi muže, který by zazdíval zeď a postavil se v trhlině před mou tvář za tuto zemi, abych ji neuvrhl do zkázy“ a s velkou bolestí dodává, „ale nenašel jsem“ (Ez 22,30). Smír zrcadlí v sobě lásku k člověku a ochotu brát na sebe břemena jedni druhých (srov. Ga 6,2). Zpovědník a duchovní vůdce sv. otce Pia mu jednou řekl: "... měj v úctě své mučednictví, je to jedna z nejkrásnějších forem lásky a bratrské solidarity. Netrpěl snad Ježíš podobným způsobem za vykoupení světa?“ "Žijte v lásce tak, jako i Kristus miluje nás a vydal sebe sama Bohu za nás jako dar a oběť líbezné vůně" (Ef 5.2) Utrpení spravedlivých je spásou dějin. (Hilty)
Jako vyplývá již z názvu, posláním sester Těšitelek je být útěchou Ježíšova trpícího Srdce. Ježíš je teď již ve své slávě a netrpí, věříme však, že ve chvílích své agonie na Olivetské hoře a na kříži věděl o duších, které s ním jednou budou spolucítit. Jako největší bolest Ježíšovi působila ztráta nesmrtelných duší, tak útěchou mu působí ti, kdo čerpají s vírou z pramenů spásy a usilují k nim přivádět své bližní. Ježíš je také mysticky přítomen v každém trpícím a opuštěném člověku. Sestry Těšitelky se tedy snaží být nablízku a zmírňovat každou formu bídy lidí jím svěřených. Chceme mít soucit s Pánem Ježíšem nasyceným potupami a utrpením a těšit ho podle svých slabých sil. (Pius XI.) Náš jediný cíl musí být dělat Bohu radost. (sv. Terezie z Lisieux)
Skládáním řeholních slibů chudoby, čistoty a poslušnosti se sestry zavazují k následování Krista, Dobrého Pastýře dávajícího život za své ovce. Smyslem slibů je nasměrovat touhy lidského srdce k Bohu, který je nejvyšším dobrem a pramenem štěstí. Součástí skládání slibů v Kongregaci sester Těšitelek je zasvěcení se Srdci Ježíšovu jako oběť smíru. "Skládáním slibů vstupuje Těšitelka na Kalvárii - vniká do tajemství kříže a učí se s odevzdaností své utrpení snášet; zcela zapomínat na sebe a žít jedině ukřižovanému Spasiteli. (Výklad stanov)